Jen člověk duchovně nerozvinutý a vklíněný do materiálního marasmu by mohl nesouhlasit s tím, že božským posláním umění a umělců, kteří jsou inspirováni a zasvěceni tvorbě, je ztělesňovat krásu a evokovat v lidských duších cit pro tuto krásu a pro poznání smyslu Bytí na naší nádherné planetě. Jejich dílo je podání ruky bytostem hledajícím. Jsou Světlonoši, kteří se dokáží pohybovat v oblastech imaginace a sensibilního vyladění k tvorbě. Snad se dá i říci, že jejichž poslání je posvátné…
Vlastně ti, jimž byl dán do vínku talent, nadání, moudrost a cit, umělci, kteří jsou schopni inspirovaně tvořit, předobře cítí, že ONI vlastně sami nic netvoří. Vše, co mohou, je snažit se s úsilím sdělovat ostatním souputníkům po této planetě výučby to, co je ve chvílích podobných meditačnímu ztišení, sdělováno jim. Sdělováno z kosmického informačního Pole. Je samozřejmé, že je nutné jejich individuální senzibilní vyladění na tento Zdroj.
Úkolem každého umělce, který bere své poslání vážně, obdařeného talentem a inspirovaným nadáním, je pozvednout člověka z něho samého tím, že mu představí například hudbou, obrazem či poetickým sdělením nejvyšší krásu přírody, ale i dobrotivost, lásku a pravdu tak, že hledající smí zapomenout na své ego, a nakonec na sebe sama. Všichni ti, kteří jsou pro vývoj lidstva tolik potřební se snaží vědomě učinit představitelným ono neviditelné, neslyšitelné, nelehce představitelné mystérium čistého Ducha. Mohou to však stejně jen naznačovat, připomínat a symbolicky a radostně k němu ukazovat.
Umělec musí častokrát volit mezi prací, která by uspokojila vkus širokých enkláv hledajících a prací, která uspokojí hlavně jeho vrcholnou představu o vlastním tvůrčím Poslání. Neuspokojení komercionalizmu mnohdy doslova znamená jeho hladovění. Často také nikdy neuvidí působení svého díla na druhé. Přesto se dá říci, že umělec předpokládá práci s publikem a touží, aby prostřednictvím jeho zraku, inspirovaného citu a prozřetelné tvorby i jiní uzřeli krásu Stvoření i naší mateřské planety a zázrak života na ní.
Skuteční umělci jsou dárci krásy a otvírači srdce k vzácným citům, duchovní harmonii a pocitům pokojného míru v lidských srdcích. Interpretace dokonalých tvarů, úchvatných barev, melodických a jásavých zvuků či slov jsou vzácnou alchymií, proměňující a povznášející mysl k nejvyššímu Božství v nás. Potřeba sebevyjádření je u tvůrčích lidí samozřejmá a vlastně i prvořadá a pak smí být i tvorba radostí.
Je však evidentní, že Dílo tvůrců může být i temnou skutečností, spíše zábranou povznesení diváka, než skutečnou pomocí světelného Záblesku. Vše závisí na zralosti a osvícení toho kdo tvoří. Prozřetelností povolaní Tvůrci se však nenacházejí v současném masovém hnutí těch, kteří označují a maskují svůj dekadentní, výstřední a snad i nějak z nemocného podvědomí pramenící nesmysl za „Vznešený výtvor“ a své zištné touhy za ryzí poslání. Ano, i dnes bujně kvete šarlatánství a ryzí komercionalizmus i v oblasti tvorby. Pod značkou výsostného abstraktního umu a avantgardní poezie se velmi často skryje anarchie a chaos, ošklivost a nesmyslné pokrytecké pseudoumění.
Proč neříci, že nelze vymítit z písní melodii, z poezie pravidla a zákonitosti rytmu – z malby a sochařství řád řemesla. Nelze tohle vše eliminovat ve jménu jakési pseudosvobody a modernity. Samozřejmě, že je dobré mít i mladistvý přistup, dynamiku tvorby i ochotu hledět vpřed, ale je nutné správně používat jazyka a jeho krásy, odhodit bezduché hmotařství a v nejhorším i sklon k šílenství, obluzenost tvorby pod vlivem omamných látek, anarchii i cynické pohrdání všemi jemnými ideály lidstva. Je absolutně nutné vyvarovat se… doslova VÝSMĚCHU v dílech Neumělů. Výsměchu těm, kteří znejistěle hledí na díla, které svou ošklivostí dekadencí a nezralostí jsou stejně určeny k odhození na smetiště, kam patří. Každé lidské dílo vyzařuje energii, kterou tvůrce do ni vložil. Může být pozitivní, ale i ničivě negativní.
Opravdu nelze odmítnout nutný výcvik dobrých škol, uznávaných mistrů, ani usilovnou autodidakci. Pak jsou šílenstvím zavánějící abstraktní obrazy, dětinská poezie i jiná pokleslá díla jen velkým obludným neúspěchem. Jestliže je filmové, divadelní, hudební a též abstraktní umění i literární kompozice plné zkázy, zabíjení, prezentací lží a ošklivosti… jestliže předvádí sumu přehnaného sexu bez zrnka intimity, a též nálož obludné a duše mladých drtící pornografie, nepatří už do kategorie umění. Je to klamající Zlo, duše a lidské cítění určitě nepovznášející, ale naopak, do temných propastí neuróz je zavádějící. Nelze zaměňovat pouze vzrušené a iracionální city s inspirovanou tvorbou těch nejlepších. Je samozřejmě pravdou, že deformita nevyjadřuje Ducha, není třeba být tvořiví za každou cenu, za cenu duševního vychýlení a úchylností. Není třeba otravovat divadlo, literaturu, poezii i malířství přebujelou a nezdravou smyslností a představováním chtíče v jeho nejnechutnějších podobách. Obětí jsou mladí i staří, kteří k tomuto amoralizmu bez dechu a bez radosti, nezdravě obluzeni, přihlížejí.
Vzpomínám s nechutí, jak byli kdysi mladými „Pseudoumělci“ namalováni lidští viselci, z kůže stažení. Obrazy byly prezentovány na balícím papíře v jedné výstavní síni exkluzivního vědeckého institutu. Staly se ve své nejhorší pokleslosti zrůdným důkazem toho, kudy cesta nevede. Naštěstí krví a hnusem přetékající díla byla rychle odstraněna. Jejich následníci však jsou zde i nadále. Jsou to rovněž kdysi zemřelí lidé, též prezentovaní bez kůže a s odhalenými a nakonzervovanými vnitřnostmi. Bez důstojného pohřbení, okukováni zvědavci, vzbuzují odpor a vrozenou nechuť k mrtvé hmotě, ale i lítostivé zhnusení. Cestují v bednách světem, ve kterém výdělek posvětil prostředek. Šokování a nepřijatelnost smrti vystihuje současnou dobu a cena je vysoká.
Je nutné aby i dnešní moderní umění těch nejinspirovanějších tvůrců stále podporovalo krásu, lásku a milující lidství, což je jeho nejvyšší poslání. Je vrcholně nepřijatelné, aby umění vysokých úrovní a estetického vkusu z dávných dob bylo zesměšňováno a pošlapáváno nesnášenlivými a tupými novátory a neuměly. Odmítnout je nutno VÝSMĚCH některých tvůrců abstraktního ne-umění. Ostatně je dobře rozpoznatelný, ale bohužel… zatím i dobře placený.
Věřme tedy, že na svět stále bude přicházet mnoho božsky inspirovaných tvůrců. Že umění v budoucnosti dokáže povznést duše hledajících jedinců ke světlu Poznání. Věřme, že krása, radostná moudrost a láska, čišící z jejich díla, zapudí zpodobňování násilí, zla všeho druhu, sexuální animality i tvůrčí neumělosti a perverze všeho druhu. Že odstraní VÝSMĚCH, a že dovede člověka až k moudré Víře v Princip Nejvyšší, k pokoře před zázrakem života prezentovaného inspirovanou Tvorbou Zasvěcených… a možná až k oblažující extázi lidského Ducha…
Alena Klímová-Brejchová