Právě uplynula prvá polovina prvého století třetího tisíciletí a na světelných kalendářích zářilo datum 2051. Mladé ženě, která se chystala nastoupit do supravlaku nejnovější generace, bylo právě nádherných třicet let. Měla v úmyslu, odjet ze starobylého města ve středu Evropy do jednoho z alpských středisek, vyhlášeného svými úspěchy v umělém oplodnění žen. S manželem se po delším hledání na této klinice shodli.
Žena se narodila v nejdelším a nejkrásnějším dni roku 2021 a dostala jméno Nika. Snad po té záhadné bohyni Niké, která prý byla ochráncem námořníků. Byla krásná, jak jen může být krásné dozrálé lidské ženství. Její tělo bylo souměrné a byla vlastnicí dokonalých dlouhých nohou, jemných krásně tvarovaných rukou a nevelkých kulatých ňader. Oči jí modře zářily pod hustou kšticí temných vlasů a dokonalé zuby často zasvítily bělostí v božsky tvarovaných rtech. Jako kdyby je nějaká tvůrčí ruka vytvarovala k sladkosti líbání. Měla mírnou povahu ušlechtilých, duchovně už rozvinutých bytostí a do kolektivu lidí vždy vnášela radost, důvěru a moudrost.
Uplynulo třicetiletí od temné doby virových epidemií, rozháranosti většiny států planety, pomatených a věčně o koryta bojujících politiků… od hrozících klimatických změn, přírodních pohrom všech možných forem. Pryč byla ta těžká doba zaplevelení mámy Země všemi možnými škůdci, železné povodně aut se spalovacími motory, které ničily zázrak její atmosféry spolu s letadly a jinými zdroji Zla. Dusily živé bytosti i lidské pokolení žijící na ní. Vzdálila se doba vysychajících vodních zdrojů, umírajících lesů i vymírání mnoha živočišných forem. Byla to doba velké nejistoty, vraždění, a hlavně strachu, který tak obludně dlouho generoval ten Nostradamův známý „Král Hrůzy“ z Prophéties… Stala se jím tehdejší masmedia, dokonale řízená a placená chorými bytostmi-psychopaty.
Doba, kdy na celé planetě vznikaly přístroje vydávající neblahé záření, zřejmě, spolu s faktory jedovatých potravin a pěstěného stresu, zavinila, že se na maximum snížila plodnost mužů, a to hlavně bílé rasy. Na planetu se též v této době inkarnovalo mnoho lidí jinak sexuálně orientovaných, a také jedinců psychicky z dlouhodobého vymývání mozků narušených, takže i tito neměli zájem o plození nových jedinců. Díky i mnoha dalším faktorům zalidněnost planety klesla… Což bylo z hlediska globálního snad i příznivé.
Změna, vedoucí k ozdravění planety a tím samozřejmě i lidstva, přišla až s termojadernou fúzí. A též s příchodem zasvěcených a osvícených lidí… Avatarů. Ostatně vždy přišli v pravou chvíli. Inkarnace takových bytostí provází dějiny lidstva od nepaměti.
Tolik se tímto objevem změnilo. V prvé řadě zmizela kovová záplava-povodeň aut, k neprostupnosti nahlučených všude… všude… a dopravním prostředkem se stal aeromobil. Jeho pohonnou jednotkou byla malá baterie, ve které se jádra atomů neštěpila, ale naopak. Atomová jádra lehčích prvků se slučovala v jádra prvků těžších. Byl využit i pohon aeromobilů na vodíkové atomy. Tato „vozidla“ budoucnosti představovala spíš prosklené koule či válce, pohybující se bez pomoci kol, ve kterých bylo vše řízeno drobnými robotnickými čidly, která rozeznala bezpečně překážku a dokonale dokázala přistávat na vysutých plošinách staveb, které byly jakýmisi parkovacími místy městských enkláv. Doprava se přesunula do vzduchu. Ulice měst byly volné… volné a lidé na nich vypěstovali dostatek stromů a květin, aby vzduch byl vonný a dýchatelný. Množství kyslíku dosáhlo vysoké úrovně a díky mnoha úspěchům v oblasti lékařské vědy, ale i v léčitelství, ubylo nemocí, a ty co zbyly, byly s vysokou profesionalitou léčeny. Lidé se v globálním měřítku obrátili znovu k fenoménu Víry a národy se dohodly na vzájemné toleranci a bratrství. Zmizela sila atomových zbraní. Ostatně nebylo jiné cesty.
Nika zaparkovala svůj elegantní pohodlný aeromobil poblíž supermoderního vlakového nádraží, výdobytku to už nového věku lidstva. Jeho průzračná plochá kupole zabírala obrovský prostor na okraji starobylé metropole. Parkovacím místem byla výsuvná plocha ve výši desátého patra, která ji i vozidlo vtáhla do bezpečného prostoru, ze kterého sjela bezhlučným, sterilně čistým výtahem přímo do prostor nádraží. Vlakem byl oblý, kokónu podobný útvar, který se dokázal, skoro rychlostí střely, pohybovat v jakémsi kilometry dlouhém pouzdru, ze kterého byl vysát vzduch. Tím mohl dosahovat nejvyšších rychlostí bez odporu vzduchu. Cestování do vzdálených krajů se tak na maximum urychlilo. Inženýři této nové generace správně vyřešili problémy s materiály rychlovlaku nejmladší generace, a to s atmosférickým tlakem v jednotlivých „vagonech“, ale i s eliminací negativních pocitů cestující, poplatných enormnímu zrychlení, které by lidské tělo nesneslo.
Nika usedla do anatomicky tvarovaného sedadla a pečlivě se připoutala pod dohledem, a s pomocí profesionálního průvodce či spíš po staru… průvodčího, kterým byl v tomto případě robot už několikáté generace.(Ach, kde jsou dávné časy milých ajznboňáků a výpravčích v parádních čepicích?) Niké věděla, že za kratinký čas vystoupí v horské destinaci, kde na ni bude čekat služba z IVF… kliniky pro umělé oplodnění, a odveze ji na místo. Velmi se s manželem milovali, deset let si užívali už bezpečného světa, světa se zdravým a nádherným prostředím, světa, kdy si konečně národy uvědomily nesmyslnost válek, bojů o jediného boha, bezcílného vraždění synů a dcer, kteří vyšli z jejich těl. Protože se však porodnost, a to hlavně bílé rasy, hrozivě snížila, bývali v mnoha případech dárci semene i vajec lidé jiných ras. Genetika však nesmírně pokročila a do šroubovice DNK, už mohly být vloženy části, které vylepšily eventuální vady a nedostatky, případně eliminovaly dědičné nemoci. Takže se stávalo, že se bílým rodičům po umělých oplodněních rodily děti s tmavšími odstíny pleti, ale docela jim to slušelo. Rodiče je milovali stejně, jako kdyby tomu tak nebylo. Snad jediné pozitivum umenšené plodnosti bylo, že se stav populace na planetě držel na takovém počtu, že nebyl problém s jeho výživou a vůbec dalšími existencionálními otázkami. Lidí nepřibývalo, ale ani příliš neubývalo.
O tom všem přemýšlela Niké, zatímco byla jen lehce vtlačena do sedadla supervlaku, jehož vagony, jako podivuhodné kapsle byly vystřeleny vakuem tubusu s neuvěřitelnou rychlostí ku svému cíli. Přemýšlela i o tom, co jí bylo virtuálně předvedeno na klinice, kde měla podstoupit umělé oplodnění… cítila lehkou nejistotu, ale nedalo se to nazvat strachem. Vlastně se v hlubině své duše nesmírně těšila na setkání se svým dítětem, které k ní mělo přijít. Jako všem adeptkám oplodnění mimo tělo jí bylo představeno pracoviště IVF se všemi podrobnostmi profesionální práce na něm.
Opravdu bylo na těchto pracovištích co obdivovat. Velké nádoby s tekutým dusíkem, drahocenná mikroskopická zařízení s velejemnou technikou i dokonale technicky zvládnuté inkubátory pro oplodnění uschopněný lidský materiál. Vysoce, nejnovějšími přístroji vybavené, genetické laboratoře. Ale i techniku odběru z ovárií žen získávaných vajec. Ti vybraní jedinci, kteří zde pracují, se nesmějí v mnoha směrech splést. V počtu odebraných vajec nesmí ani jediné chybět. Vše je dokonale hlídané… počítané, zaznamenávané, kontrolované. Přístroje nesmí vysadit ani na chvíli. Pomáhají i roboti.
Nika uviděla na velké obrazovce, jakým způsobem je možné vybrat z hejnka spermií tu nejlepší, nejpohyblivější, dokonalou ve všech směrech, a s nejvyšší zručností ji teninkou jehlou vpravit do vejce, probodnutím jeho obalu. I zde jsou stále ještě v činnosti ty nejzručnější ruce lidí, které se nesmějí zachvívat. Vývoj embryí z vajec, odebraných z mateřského těla, musí probíhat za nejpřísněji hlídaných a přesložitých podmínek. Musí být dokonale podobné těm, které Velký Architekt našich životů vymyslel pro vznik nových Pozemšťánků v mateřském těle, a to co se týká teploty, kyslíku… kombinace plynů, výživy, ale i pohybu.
Toto vše bylo předvedeno Nice před jejím rozhodnutím stát se matkou. To, jak přijdou na řadu jemné a maximálně zručné lidské ruce, obrovské mikroskopy se zvětšujícími okuláry a mikromanipulátory s inseminačními ICSI pipetami. Viděla na modře zářící obrazovce, jak se chromozomy mateřské i otcovské za pár hodin spárují a počne buněčné dělení dvě, čtyři, osm… Malý nový človíček je na cestě! Teprve potom vysoce účinné a moderní inkubátory zajišťují přesnou teplotu, koncentraci plynů a nasycení vodní parou v požadovaných mezích. Nic se nesmí odchýlit od zadaných hodnot. Ještě náročnější jsou však nejrůznější a už k dokonalosti dovedené techniky uchovávání tohoto života schopného materiálu v hlubokém zmrazení, v nádobách s tekutým dusíkem. Sláva a dík vědcům a tisícům moudrých a inteligentních jedinců, obětavých a empatických, a to vlastně už z dosti dávné minulosti.
Nika, letící v supervlakové kapsli prostorem doufala, že i v jejím případě vše zdárně dopadne. Pět dnů prý je důležitých. Nový človíček má k dispozici kromě jiného i laktát a glukosu, jednoduchý cukřík, aby mu život v misce nepřipadal tak hořký hned od začátku. Pak by měl být malý človíček, dítě, s lékařovou citlivostí a profesionalitou vsunut do její zkypřené mateřské dělohy. Vložen do toho Grálu lidských životů a… radostně přijat jí i jejím krásným a milovaným partnerem. Stane se otcem, i když nelze použít jeho spermie. Ta bude darována dárcem, který byl Niké i jejím mužem vybrán jako nejvhodnější.
Mladé ženě se chtělo vroucně poděkovat lidem z minulosti, kteří zanechali tento nejvyšší, život na planetě zachovávající dar částic svých těl, který je stále pečlivě uchováván a střežen v kryobankách. Nika ví, že jsou tam i zamražená embrya z dávné minulosti, že se smí se souhlasem použít, že mohou být darována dalším neplodným párům, novým mámám a tatínkům, aby jim byly vkládány do náručí zdravé, silné, krásné a také… moudré děti, dobří hospodáři na této, modře do ledových končin vesmíru zářící, planetě. Ví, že některá embrya, která vyrostla v mateřských dělohách byla zachována v ledovém prostředí dusíku i několik desetiletí.
Zhruba po dvaceti minutách jízdy Nika vystoupila v tom nádherně zeleném údolí vysokohorské krajiny. Zaujala ji obří „Modrá pyramida“, vyrobená ze skla a oceli. Zabírala obrovský kus údolí a její vrchol se ztrácel v lehkých obláčcích. Ano, byla to lidská sídla této doby, stejně tak jako v přímořských krajích převysoké štíhlé stavby ukotvené ve skalnatých pobřežních vodách. nad hladinou moře. Byly krásné a podobaly se vztýčeným lidským pažím s k nebi otevřenými skleněnými dlaněmi. Jejich skelety i konstrukce Modrých pyramid, byly vyrobeny z toho, co zbylo z té vražedné záplavy-povodně… aut a letadel se spalovacími motory. Velestavby, díky uskutečněné jaderné fúzi, měly uvnitř a vlastně i na povrchu vše, co malé město potřebovalo ke svému pohodlnému životu, včetně prostorů pro pěstování různých čistých biologických produktů. Lidstvo se už v této době přiklonilo spíše k vegetariánskému způsobu života a pokud bylo vyráběno maso, tak se jeho struktura, vzhled i chuť nelišily od masa zvířat, ale bylo vyrobeno z dezintegrovaných mikroorganizmů, upravené zeleniny a ovoce a jiných proteinových komponent. Tímto odklonem od zastaralého způsobu života, i tím, že stoupla vzdělanost i v rozvojových zemích, došlo k posunu v duchovní oblasti lidstva a zabíjení zvířat bylo stále méně přijatelné. Byla pěstována na mléko, vejce a byl spotřebován i jejich trus. Zvířata byla milována a ctěna…
Nika vstoupila do elegantních a vonícím vánkem naplněných prostor „Modré pyramidy“ a byla úslužným robotem, kyberženou, konstruovanou k nerozpoznání od ženy živé, dovedena do prostředí kliniky IVF. Vnímala její příjemné, tiché a vstřícné prostředí. Když pak, o pět dnů později, trošku zmámeně a s rozevřenými stehny, usínala před lékařským výkonem „Oplodnění“ v modrobílém sále, uviděla na té magické hranici, mezi bděním a lehkým chemickým spánkem, své přicházející, nádherné temnooké dítě. Mělo světlou kštici kučeravých, jako sluncem prozářených vlásků nad vysokým čílkem, a v tvářičce s kakaovým inkarnátem pleti… úsměv krásného a moudrého Anděla…