Dá se říci, že velké procento z nás, myslících příslušníků lidské rasy třetího tisíciletí, už vnímá vesmír a život v něm, jako vysoce organizovanou záležitost, která má vždy přesný Cíl. Pozorovat existenci člověka z ryze materialistického pohledu, s klapkami na očích a tunelovým viděním, je jako uvěřit, že velký encyklopedický slovník vznikl výbuchem v tiskárně. Je lhostejné jak přistupujeme k nazývání Nejvyššího Principu, Vesmírného Architekta či Skrytého Života, který za tvorbou vesmírného dění je. Tisíciletí máme tendenci tento fenomén pojmenovávat a dokonce se i o toto pojmenování zdatně přít. Až do krvavých válečných konců, které lidstvo rozdělují a procházejí celými jeho dějinami. Jak je to neprozřetelně nebezpečné, snad už konečně poznáme. Ještě neprozřetelnější je ovázat si černou páskou niterný zrak, navíc strčit hlavu do písku a tvrdit, že život je jen náhoda či chyba a za ním že už není nic. Není náhody a veškeré vesmírné dění má přený cíl a z našeho nevýhodného úhlu pohledu mnohdy složitě definovatelný smysl. Prosme tedy, aby naše dílčí prohlédnutí nastalo v tomto kritickém věku, a aby se tak stalo i bez vzájemného zničení sebe i naší nádherné planety. Mámy Země, vyjímečného to Daru, použitelného k sebeuvědomění a sebezdokonalení, a to nejen v duchovní oblasti. Je evidentní, že plné uvědomění si nekonečné vševědoucnosti, všemohoucnosti a magnificence toho „Vesmírného Principu“, který tvořil a stále tvoří, nemůže lidská mysl nikdy úplně zvládnout, obsáhnout. Tudíž je nutno doporučit jaksi se snížit, vzdát se velikášství a učit se pokorné zvídavosti. Takové snížení až do pokorného pokleku znamená i uznání, že vlastně vím, že nic nevím…A navíc… že vše co vědět potřebujeme, vše co potřebuje Kosmická mysl abychom věděli, se v pravé a tolik potřebné chvíli smíme dozvědět. Ovšem jen za předpokladu, že vysoká sdělení s pokornou myslí přijmeme, udržujeme a předáváme. Vždyť žádné lidské vědění nemůže být konečné a kompletní. Ale naše vědění i umění a dovednosti, včetně řízení lidské společnosti na politické úrovni, musí být v pokory plném plánu, sladěném s plány Tvůrce vesmíru, jehož záměry jsou ve styku s myslí lidskou. Takže se zdá, že nastal čas o přerušení zlomkovité herecké role, ve které si lidstvo našlo své potěšení. Že nastal čas přerušit boje, protože boj vždy přináší boj další. Uvěřme, že nepředstavitelně vědoucí, život zachovávající a k dokonalosti tvarující proud energie z vesmírných zdrojů je dodáván i do nejzazšího místa bezbřehých lidských enkláv a zhmotňuje se… i za pomoci našich představ a následného chování.
Ano, existuje stará a vysoce esoterická prosba se souslovím „Na nás jest“ a ta pokračuje: „Hospodine, Bože, jedinečný a jediný Tvůrče vesmíru! V Tebe naději vkládáme. Umožni nám stát se svědky nádhery Tvé obnovující, uzdravující a láskyplné energie. Dovol, ať předsudky, pověry a sváry konečně ustanou. Ať si náš nádherný svět vydechne od všech nesmyslných hrůz a válek, epidemií a manipulací. Dovol, aby si pod Tvou vládou smělo lidstvo podat ruce v bratrském stisku. Pak se s pokáním k Tobě navrátíme. Všichni budeme hovořit Tvým jménem ve vzájemném pochopení, souznění a s odhodláním uzavřít a obnovit s Tebou smlouvu o dobru a lásce ve všech jazycích. Navrátíme se k Tobě s úctou a obdivem k nádheře božského Bytí na této těžce zkoušené planetě, na naší mámě Zemi. Pak s pokorou přijmeme povinnost budovat Tvé království tak, aby dobro a bratrská láska mezi námi všemi, vydržela už navždy…“ Takže možná, oslovíme-li takto její Magnificenci… Kosmickou Mysl… bude nám vlídně a dobrotivě pomoženo i v této naší velice nepříznivé světové situaci… Kolik z nás se však nad touto úvahou alespoň na chvíli zamyslí… kolik z nás sníží svou velikost i velikášství až k pokornému pokleku? Věřme, ztvárňujme a pak se představa a přání stane zázračnou skutečností!